Plzeň si připomněla památku generála Heliodora Píky. Popraven byl v borské věznici
Zdroj fotografií z pietních aktů: Magistrát města Plzně
Představitelé města uctili v pátek 20. června 2025 památku generála Heliodora Píky – československého vojáka, legionáře i diplomata. Byl popraven po vykonstruovaném politickém procesu 21. června 1949 ve věznici Plzeň-Bory.
Nejprve položila květiny k pamětní desce, která je umístěna na nádvoří borské věznice, náměstkyně primátora města Plzně pro oblast školství a cestovního ruchu Lucie Kantorová.
Položení květin se uskutečnilo také u čestného hrobu generála Heiodora Píky na Ústředním hřbitově v Plzni na Doubravce.
Hlavní pietní akt se pak konal na Slovanech u památníku Heliodora Píky na náměstí, které nese jeho jméno. „Život a odkaz generála Heliodora Píky nám připomínají, jak důležité je bránit hodnoty jako je čest, odvaha a vlastenectví. Byl mužem, který se stal symbolem odporu proti totalitnímu režimu a nás inspiroval svou neochvějnou vírou v demokracii a svobodu. Měl hluboké morální uvědomění a nezradil ani v nejtemnějších chvílích. Město Plzeň se vždy hlásilo k hodnotám, které generál Píka zastával,“ řekl mimo jiné ve svém proslovu radní města Plzně pro oblast sociální a aktivní život seniorů Jiří Šrámek.
Heliodor Píka se narodil 3. července 1897 v obci Štítina nedaleko Opavy. Roku 1915 maturoval, v říjnu téhož roku byl odveden k opavskému zeměbraneckému pluku č. 15 jako jednoroční dobrovolník, účastnil se bojů v první světové válce. V řadách rakousko-uherské armády se dostal na ruskou frontu, kde v červenci 1916 přešel do ruského zajetí. Již na počátku října 1916 se v zajateckém táboře přihlásil do vznikajících československých legií. S jejich částí následně odešel z Ruska do Francie a již jako poručík se vrátil do právě vzniklého Československa, kde ještě sloužil u jednotek v Praze, na Těšínsku a na Slovensku.
I nadále se vzdělával. Studoval mimo jiné i na Vojenské škole pro pěchotu v Saint-Cyr ve Francii a na Vysoké škole válečné v Paříži. Pracoval v různých štábních funkcích a od září 1932 byl vojenským atašé v Bukurešti, posléze mu byla akreditace rozšířena i na Turecko. Heliodor Píka patřil mezi nejlepší československé zpravodajce a diplomaty. V době přijetí mnichovské dohody byl v Československu a pracoval na Generálním sekretariátu obrany státu v hodnosti plukovníka generálního štábu. Podílel se na spolupráci válečného průmyslu se zeměmi Malé dohody. Koncem března 1939 odešel na Balkán a stal se jedním z čelných představitelů československého vojenského odboje. V roce 1941 byl pověřen vedením československé vojenské mise v Sovětském svazu, proto měl zásadní podíl na vzniku a následném formování našich východních vojenských jednotek.
Po návratu do Československa byl povýšen na divizního generála. Měl na starosti styk s vojenskými představiteli jiných států. V rámci československé delegace se účastnil mírové konference v Paříži. Po jejím skončení byl pověřen funkcí zástupce náčelníka hlavního štábu a do jeho kompetencí spadaly zpravodajské záležitosti, vydávání služebních předpisů, vojenské školství či příprava mobilizačních plánů. V této době byl již objektem zájmu pátého oddělení Hlavního štábu (čs. vojenské zpravodajské služby). Bezprostředně po únoru 1948 byl poslán na zdravotní dovolenou, ale již 5. května byl ve vojenské nemocnici zatčen a k 1. červnu přeložen do výslužby. Ve vykonstruovaném soudním procesu byl Státním soudem v Praze dne 28. ledna 1949 uznán vinným zločinem vojenské zrady podle § 6 odst. 1 a 2 zákona na ochranu republiky a zločinem zneužití služební moci a odsouzen vedle ztráty hodnosti, vyloučení z branné moci, ztráty všech vyznamenání a čestných práv k trestu smrti provazem. Nejvyšší soud jeho odvolání zamítl. Rozsudek byl vykonán 21. června 1949 v 6:08 hodin ve věznici Plzeň-Bory.
Heliodor Píka v posledním dopisu před popravou napsal: „Jsem přesvědčen, že nejde o justiční omyl, vždyť je to tak průhledné – že jde o politickou vraždu … Není ve mně zloby, nenávisti ani pomstychtivosti … studí mne však hořká lítost nad tím, že zmizela spravedlnost, pravda – snad jen dočasně – a šíří se nenávist, mstivost, zmizel smysl pro snášenlivost, pro svobodu myšlení a projevu.“
Zásluhou iniciativy jeho syna Milana Píky a jeho obhájce byl v roce 1968 proces obnoven a rozsudek Vyšším vojenským soudem v Příbrami v plné výši zrušen. Generál Heliodor Píka byl zbaven všech obvinění a rehabilitován. K plné občanské rehabilitaci mohlo dojít až po roce 1989. Na počátku devadesátých let mu byl propůjčen Řád M. R. Štefánika III. třídy a byl in memoriam povýšen do hodnosti armádního generála.
Editace textu: Hana Josefová
